Specifika a výhody a nevýhody malých, středních a velkých podniků

Dělení podniků na malé, střední a velké není ničím jednoduchým. Nejčastěji se setkáme s dělením podle počtu zaměstnanců, které firma má. Malé podniky zaměstnávají maximálně 50 lidí, střední 50-500, a pokud dává firma obživu více než pětistovce lidí jedná se o velký podnik. Je ale zřejmé, že kolikrát i firma o menším počtu zaměstnanců může produkovat daleko vyšší zisk než ta, která má třeba i mnohonásobně více zaměstnanců.

Každá forma podnikání, a tedy i typ podniku, má svá určitá specifika, výhody a nevýhody.

Mezi hlavní výhody malého a středního podnikání patří: 

• rychlost reakce na změny – malé podniky daleko rychleji reagují na změny v poptávce a vůbec změny na trhu,
• inovace,
• vytváření nových pracovních míst,
• odolnost proti poklesu trhu a ekonomiky,
• rychlost přijímání podnikatelských rozhodnutí - malý podnik je daleko pružnější v rozhodovacích procesech a v implementaci rozhodnutí. 

V malých a středních podnicích je navíc daleko větší prostor pro vytváření důvěrnějších vztahů, což s sebou nese lepší týmovou práci nebo i ochotu zaměstnanců pracovat za nižší mzdu. Malé podniky se také vyznačují podstatně jednodušší a přehlednější organizační strukturou, což má za následek rychlejší rozhodování a vysoce flexibilní řízení podniku.

Mezi největší nevýhody malého a středního podnikání řadíme: 

• vyšší intenzitu práce a méně příznivé pracovní podmínky,
• absence výhod z rozsahu produkce,
• menší prostředky na propagaci a reklamu výrobků či služeb
• oblast financování. 

Oblast financování coby významný rozdíl mezi malým a středním podnikáním 

U malých a středních podniků, a zejména u individuálních podnikatelů, je významnou nevýhodou omezený přístup k finančním zdrojům. U těchto ekonomických subjektů je hlavním zdrojem financování samofinancování, případně podíly ostatních podílníků (dochází ale k omezení rozhodovacích pravomocí).

Hlavním zdrojem cizího kapitálu jsou u menších podniků bankovní úvěr a odběratelský úvěr, jejich využití je ale dražší než u velkých podniků. Nevýhodou u malých subjektů je také nedostatečný prostor pro kontinuální refinancování.

Oproti tomu velké podniky jsou financovány především prostřednictvím cizího kapitálu a je pro ně daleko snazší získat finanční prostředky od bankovních domů.

Právní forma podnikání

Při zahájení podnikání se musí každý podnikatel rozhodnout, jakou formu zvolit, což také souvisí s velikostí podniku. Český právní řád umožňuje následující formy podnikání.

Osobní společnosti: 

• Veřejná obchodní společnost (zakládá minimálně dvojice právnických nebo fyzických osob, ručení je společné a nerozdílné, základní kapitál je nepovinný).
• Komanditní společnost (pro vznik je zapotřebí minimálně dvou společníků, které dělíme na komplementáře a komaditisty. Komanditista má povinnost vložit do společnosti minimálně 5000,- Kč jako vklad, na druhou stranu ale ručí jen omezeně, na rozdíl od komplementáře).

Kapitálové společnosti: 

• Společnost s ručením omezeným (může být založena jednou osobou zakladatelskou listinou nebo maximálně 50 osobami společenskou smlouvou. Minimálně výše základního kapitálu je 200 000,-Kč, každý společník musí vložit minimálně 20 000,-Kč. Společníci ručí za závazky společně a nerozdílně do výše souhrnu nesplacených vkladů všech společníků).
• Akciová společnost (je založena jednou osobou zakladatelskou listinou nebo maximálně 50 osobami společenskou smlouvou. Základní kapitál musí být minimálně 2 miliony Kč v případě bez veřejné nabídky akcií nebo 20 milionů Kč s veřejnou nabídkou akcií. Akcionář neručí za závazky společnosti.)

Družstvo je založeno dvěma právnickými osobami nebo pěti osobami fyzickými.  Společníci neodpovídají za závazky družstva, družstvo samotné však ručí celým svým majetkem. Základní kapitál družstva musí být minimálně 50 000,-Kč.