Co je controlling a jak se vyvíjel?

Controlling je ve srovnání existence např. s účetnictvím poměrně mladá součást podniku. Controlling je stále ještě v poměrně rychlém vývoji a stále se přizpůsobuje měnícím podmínkám i požadavkům řízení. Je proto těžké tento pojem přímo vymezit jednou větou.

Během vývoje procházel controlling samotný mnoha změnami a jeho náplň se průběžně měnila. Proto pro pochopení a představení pojmu je nejvhodnější seznámit se s vývojem tohoto podnikového řízení.

Jednotlivá vývojová stádia lze vymezit asi takto:

Nejprve byl controlling uváděn jako jedna z funkcí řízení, spolu s vedením, plánováním, organizováním, obsazováním funkcí apod. (30.– 40. léta dvacátého století – USA). Jeho základním rysem bylo vyhodnocování odchylek skutečnosti od plánu a také zjišťování faktorů, které odchylku způsobily, aby je bylo možno pro příští období vzít při plánování v úvahu.

V další fázi je controlling rozšířen o oblast přípravy informačních podkladů, zpočátku zejména podkladů sestavovaných ad hoc pro potřeby vrchního vedení podniků. (70.–80. léta, zejména střední Evropa, německy mluvící země). Nejprve to byly podklady typu ex-post (o tom, jak to proběhlo), později byl stále silnější důraz na podklady ex-ante (co bude - plán, propočet). Během tohoto období se také podstatně měnil charakter informačních podkladů. To souviselo i s rostoucími možnostmi počítačové přípravy informací.

Dále byl controlling rozšířen o oblast přípravy informačních podkladů i pro nižší úrovně řízení: Informační podklady jsou sestavovány nejen ad hoc, pro potřeby jednorázových akcí či projektů nebo rozhodnutí, ale pravidelně. Podklady obsahují vybrané průřezové informace, označované jako reporty (reportingové období). Významný důraz na ex-ante informace (2. pol. 80.–90. léta, zejména střední Evropa, německy mluvící země). Toto reportingové stádium je dodnes důležitou součástí controllingu i v pokročilých podnicích.

V důsledku přesnějších a účelově zaměřených informací controlling zahrnuje stále více řídicích činností, které na vybrané průřezové informace navazují. Tím se mění i role controllera ze spolupracovníka řídicího pracovníka na pracovníka, který nejen připravuje, ale též realizuje řadu rozhodnutí. Určující autoři controllingu hovoří také o tzv. funkci „doplnění řízení“ (období od 2. poloviny 90. let dosud).

V posledním vývoji se controllingové principy, pravidla, postupy a nástroje ukazují jako klíčové pro celý systém řízení podniku. Dochází k transformaci na controllingové řízení podniku – viz například Konvergenční controllingový koncept (KCK). Prvky tohoto přístupu se postupně uplatňují ve špičkových podnicích. Zejména ale KCK určuje směřování pro budoucí období.