Asertivita – základní práva, pravidla a dovednosti

Asertivita je otevřené přirozené vyjadřování pocitů, názorů a myšlenek bez popírání vlastních práv a omezování práv jiných osob. Být asertivní znamená zachovat klid v krizi, být odpovědný za sebe. Slouží jako obrana proti manipulátorům.

Asertivní výroky jsou stručné, jasné a k věci. Rozlišuje mezi názory a fakty. Návrhy nejsou zatížené radami. V komunikaci se zjišťují a respektují představy, názory a zájmy druhých. Hledají se způsoby, jak problém zvládnou a vyřešit.

Předpoklady asertivní komunikace

• každý má právo na svou pravdu – absolutní pravda neexistuje

• každý člověk občas prohrává a občas vyhrává

• nemá cenu se trápit událostmi, které nemůžeme ovlivnit

• každý se nakonec musí postarat sám o sebe – je třeba být dospělý

• heslem moderního společnosti je komunikovat, komunikovat, komunikovat

• lidský charakter se skládá z dobrých i špatných vlastností

• velký problém představuje závist

• demokracie je bohatá, omezovaná moc je chudší

Základní práva a pravidla

1. Sám posuzovat své vlastní chování, myšlenky, emoce a být za ně a jejich důsledky zodpovědný.

2. Nenabízet zbytečné výmluvy či omluvy ospravedlňující své chování.

3. Posoudit, zda a nakolik jsem odpovědný za řešení problémů ostatních lidí.

4. Změnit svůj názor.

5. Dělat chyby a být za ně zodpovědný.

6. Říci: Já nevím.

7. Být nezávislý na dobré vůli ostatních.

8. Dělat nelogická rozhodnutí.

9. Říci: Já nerozumím.

10. Říci: Je mi to jedno.

11. Sám si rozhodnout, jestli budu jednat asertivně nebo ne.

Komunikace osciluje mezi pasivitou a agresivitou. Asertivita stojí mezi. Výmluva je pasivní. Ironie je agresivní. JÁ jazyk je asertivní. V konfliktní situaci se obhajoba považuje za pasivní, obvinění za agresivní, přiznání je asertivní.

Základní asertivní dovednosti

1. Pokažená gramofonová deska – Vhodná technika při požadavku nebo odmítnutí. Jednatel klidným opakováním vizí dosáhne cíle. Učí vytrvalosti v prosazování. Umožňuje ignorovat léčky.

2. Otevřené dveře – Dovednost se používá při přijímání oprávněné kritiky. Je to přirozenější přístup než kritiku slepě popírat. Proces má 3 fáze: a) přiznání, b) omluva, c) pryč od problému.

3. Sebeotevření – Užívá se pro uvolnění atmosféry. Mluvčí o sobě sděluje informace, které říkat nemusí.

4. Volné informace – Cílem je posílit dobré vztahy. Rozprava, během které si obě strany sdělují informace navíc. Pocit náklonnosti rozvazuje jazyk.

5. Negativní aserce – Vyrovnání se s chybou. Sebekritika předchází samotnému jednání. Mluvčí ví o omylu a předem na něj upozorní.

6. Negativní dotazování – Dovednost vhodná pro obchod, nevhodná pro osobní vztahy. Jednatel zná negativní výsledek, ale chce zjistit, v čem je chyba, nebo proč neuspěl, proto se ptá.

7. Selektivní ignorování – Něco přijmu, něco odmítám. Ignorovat se dají osobní a nepodstatné věci, podstatné záležitosti ignorovat nemůžu.

8. Přijatelný kompromis – Uplatnění v obchodě. Mluvčí asertivně vyjde vstříc na půl cesty. Jedná se o vědomý akt. Předem stanovený mezník se neoznamuje hned, aby měl jednatel pořád únikovou variantu.